Zaha Hadid

Zaha Hadid, zakladatelka Zaha Hadid Architects, byla v roce 2004 oceněna Pritzkerovou cenou za architekturu (ta je v architektuře považována za Nobelovu cenu). Zaha Hadid je mezinárodně proslulá i pro svou teoretickou a akademickou činnost.
Každý její dynamický a inovativní projekt staví na více než třiceti letech revolučního objevování a výzkumu vzájemně propojených disciplín urbanismu, architektury a designu. Její zájem leží na rozhraní architektury, krajinářství a geologie, jelikož její praxe v sobě spojuje přírodní topografii a systémy vytvořené lidskou rukou a vede k experimentům s nejnovějšími technologiemi. Takový proces často vede k nečekaným a dynamickým architektonickým formám. MAXXI: Národní muzeum umění 21. století v Římě nebo Londýnské centrum vodních sportů pro olympiádu v roce 2012 jsou vynikajícími příklady hledání komplexních, plynulých prostorů Zahy Hadid. I starší převratné stavby, jako Rosenthalovo centrum současného umění v Cincinnati v USA, jsou oslavovány jako architektura, jež transformuje naši vizi
budoucnosti do nových prostorových konceptů a smělých, vizionářských tvarů.
Kancelář Zaha Hadid Architects je globálním lídrem průkopnickém výzkumu a zkoumání designu. Spolupráce se společnostmi, které jsou špičkami ve svém oboru, podporuje rozmanitost a rozšiřuje vědomosti praxe, zatímco implementace nejmodernějších technologií pomáhá realizovat plynoucí, dynamické a díky tomu i složité architektonické struktury.

Lanová dráha Nordpark

Projekt zahrnuje návrh čtyř stanic podél lanové dráhy vedoucí z Innsbrucku na severní hřeben hor. Pro tento návrh je klíčové přizpůsobení se specifickým podmínkám místa v různých nadmořských výškách a současně zformulování
kompaktního architektonického výrazu.
Prostorová kvalita stanic je tvořena dvěma kontrastujícími prvky „Skořápky & Stínu“.
Odlehčená organická střecha se vznáší na betonovém podstavci. Umělá krajina slouží jako reliéf, v němž jsou vepsány různé pohyby a oběhy. Při pohledu na plynulé tvary střechy a její měkké obrysy nám mohou na mysli vytanout přírodní úkazy, třeba pohyby ledovce.
Nové výrobní postupy jako je frézování a tepelné tvarování zaručují precizní automatizované přenesení návrhu z počítače na samotnou stavbu. Výsledná estetika může připomínat aerodynamické průmyslové výrobky (karoserie aut, křídla letadel, jachty apod.). Každá stanice má svůj kontext, svou topografii, svou nadmořskou výšku, své pohyby. Sklon dráhy a její poměry jsou hlavními technickými parametry. Vysoký stupeň flexibility umožňuje krunýřové konstrukci přizpůsobit se těmto rozmanitým parametrům a zároveň být součástí jedné formální skupiny. Koncept lehkosti je objevován. Velké nosníky a malé dotykové plochy podtrhují dojem, že se krunýře vznášejí.