Železniční nádraží

Pardubice, náměstí Jana Pernera 217 

Karel Řepa – Josef Danda – Karel Kalvoda 

1948–1958 

Poválečné rozhodnutí o posílení významu Pardubic jako dopravního železničního uzlu vedlo Federální ministerstvo dopravy k vypsání architektonické soutěže na komplex moderního nádraží. Vítězný projekt zpracovali v letech 1948–1949 pardubičtí architekti Karel Řepa a Karel Kalvoda ve spolupráci se specialistou na dopravní stavby architektem Josefem Dandou. Samotná výstavba železniční nádraží probíhala v následující dekádě. Nádražní komplex, obsahující v suterénu mimo jiné i provoz celodenního kina, definuje hmotová skladba nízkého ležatého hranolu odjezdové haly s vertikální hmotou hotelu, využívaného pro ubytování drážních zaměstnanců. Lapidární objemovou figuru projektanti oživili barevnými akcenty lícových keramických obkladů, zdařile imitujících materiálovou eleganci velkých ploch režného zdiva. Vzdušně působící dojem interiéru haly obíhá patrový ochoz pilířové kolonády s nakoso posazenými deskami prosklení a překrývá jej sestava vlnkovitě modelovaných mělkých skořepin. Kratší stěny výpravny dekorují barevné mozaiky s náměty kosmu, zvěrokruhu a vlakové turistiky. Souvislý plášť nádražního hotelu je zvrásněn kadencí zářezů, vertikální akcent mu zajišťují prosklené schodišťové trakty. Celek pardubického nádraží charakterizuje synergie civilního půvabu pozdní moderny s uměřeností klasicizující estetiky a nesporně patří k nejlepším počinům poválečného funkcionalismu v českých zemích.